V edici Dílo Vítězslava Nezvala vyšlo v letech 1950–1990 celkem 38 svazků. Velké procento Nezvalových veršů v edici ale bylo autorem autocenzurováno, leccos pozměnil, zrekomponoval nebo úplně vypustil.
Prvotina
- Most (1922) – napsán pod vlivem Rimbauda, Apollinaira a symbolismu. Básně tvoří obrazy (např. báseň Podzim). Odráží se zde doba jeho středoškolských studií. Vzpomíná na domov, ale zároveň se zde zabývá novými citovými zkušenostmi. Verše vznikaly v letech 1919 až 1921.
Poetismus
- Pantomima (1924) – programová manifestace poetismu; drobné hříčky a kaligramy, obsahuje divadelní a pantomimické scénky, citace dobových kulturních osobností, notový zápis hudební skladby, scénář ke krátkému filmu apod., významné části sbírky jsou například skladby Abeceda nebo Podivuhodný kouzelník.
- Depeše na kolečkách – divadelní a pantomimické scénky
- Abeceda – 4 až 2verší, asociace představ tvarů jednotlivých písmen abecedy (inspirace Rimbaudem); knižní vydání Abecedy byl výjimečný výsledek spolupráce v oblasti knižní tvorby, na které se podíleli Vítězslav Nezval (verše), Karel Teige (typografie) a Milča Mayerová (taneční kompozice na téma písmen abecedy). Knihu vydalo v roce 1926 nakladatelství J. Otto v Praze.
- Podivuhodný kouzelník (1922) – jedno z děl, které výrazně ovlivnilo poetismus. Postava kouzelníka je básnický autoportrét a přichází především proto, aby naučil lidi chápat krásu světa.
- Papoušek na motocyklu – programová stať poetismu
- Básně na pohlednice (1926)
- Nápisy na hroby (1926) – drobná poetistická próza
- Dobrodružství noci a vějíře (1927)
- Hra v kostky (1928)
- Básně noci (1930) – soubor, v němž je zařazen Edison a další texty (Podivuhodný kouzelník, Akrobat)
- Akrobat (1927) – báseň je zlomem v Nezvalově tvorbě, silně ovlivněná geniálním překladem Apollinairova Pásma od Karla Čapka. Patří do druhé fáze poetismu a představuje paralelu akrobata, který symbolizuje poetistickou poezii a krize v Nezvalově tvorbě. Na konci třetího zpěvu je autor rozhodnut opustit poetistickou poezii: „na shledanou město akrobatů“, ale není připraven vejít do nového města. První a třetí zpěv tvoří rám celé básně. Jsou monotematické, psané v er-formě, v minulém čase. Lze v nich nalézt jednotnou konstrukci času (báseň začíná brzy ráno a končí pozdě večer) a místa (děj se odehrává ve městě, zřejmě v centru a uzavírá se odchodem z města). Druhý zpěv je naprosto odlišně sestaven a je vystaven na principu pásma. Lyrický subjekt čtenáře provází obrazy ze svého života. Je užito přítomného času. Jednotlivé obrazy jsou asociativně spojeny. Charakteristická je polytematičnost a prvky autobiografie. Ve třetím zpěvu dochází k syntéze básníka a akrobata. Poetistický optimismus je nahrazen autorovou skepsí o vlastním smyslu poezie a již jsou patrné náznaky budoucí surrealistické tvorby.
- Edison – 5 zpěvů odehrávajících se na různých místech USA a v Praze. Básník zde vystupuje jako lyrický subjekt a zamýšlí se nad tím, co zůstane po člověku po jeho smrti, a dochází k závěru, že je to jeho dílo. Další postava, vynálezce Edison, vyjadřuje oslavu tvůrčí práce. Edison je zosobnění kladných rysů, které dávají životu potřebné impulsy. Proti tomuto světu je zde protikladem svět hazardních hráčů, kteří jsou nositeli vlastností jako je spekulace a dalších záporů, které vedou k životní prázdnotě. Později báseň doplnil o Signál času.
- Opakující se refrén, nejprve pesimistický:
- „Bylo tu však něco těžkého co drtí
- smutek, stesk a úzkost z života i smrti“
- Později převažuje optimismus z dobře vykonané práce:
- „Bylo tu však něco krásného co drtí
- odvaha a radost z života i smrti"
Tvorba 30. let 20. století:
- Skleněný havelok (1932) – svou tvorbou již částečně zasahuje do surrealismu, inspiroval se Bretonovým Skleněným domem; zobrazuje viditelnost člověka
- Zpáteční lístek (1933)
- Sbohem a šáteček (1934) – počátky surrealismu
Surrealismus
- Žena v množném čísle (1936)
- Absolutní hrobař (1937)
- Praha s prsty deště
Ve stejné době, jako surrealistická díla, anonymně vydává dílo, které nemělo surrealistické prvky a lze říci, že stojí mimo Nezvalovu tvorbu.
- 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida (1936) – napodobuje zde Françoise Villona (francouzský renesanční básník). V těchto baladách se obrací přímo ke čtenáři – na konci je tzv. poslání. Tuto sbírku vydal, protože mu surrealismus neumožňoval vyjádřit se k aktuálním problémům. Balady mají silný sociální náboj, Nezval zde vyjadřuje svoji víru ve světovou revoluci. Báseň "OKTÁVA O URNĚ" z této sbírky přednesla Nika Brettschneiderová na předvolební kampani v roce 1971 v Brně na protest proti prvním normalizačním volbám.[33]
Tato sbírka měla velký ohlas, proto vydal v letech 1937–1938 další sbírky, ale ty již nebyly tak kvalitní a neměly takový úspěch.
- 100 sonetů zachránkyni věčného studenta Roberta Davida
- 70 básní z podsvětí na rozloučenou se stínem věčného studenta Roberta Davida
Kolem roku 1937 Nezval opouští myšlenky surrealismu a přesouvá se k poezii nadosobních hodnot, toto byla samozřejmě všeobecná tendence.
- Matka Naděje (1938) – prolínají se zde dvě témata – obava o osud těžce nemocné matky a osud národa ohroženého fašismem. Autor tvrdí, že ani jednomu se člověk nesmí poddat. Říká, že naděje je pro člověka pouze na zemi a že záleží pouze na jeho díle.
- Pět minut za městem (1939) – zde vyjadřuje své postoje a své pouto ke své vlasti, přírodní lyrika. Vyjadřuje odpor k okupantům. Jeho další tvorba je velmi jednostranná, ovlivněná dobou a snahou zavděčit se.
Socialistický realismus
- Historický obraz (1945)
- Velký orloj (1949) – boj proti „buržoaznímu“ myšlení
- Stalin (1949)
- Zpěv míru (1950)
- Z domoviny (1951)
- Křídla (1952)
- Chrpy a města (1955)
- Nedokončená (1960)
Próza
Drtivou většinu svojí prózy vydal mezi roky 1929 a 1934, tato próza byla zaměřena na sféru podvědomí a snu a naznačila Nezvalův posun od poetismu k surrealismu.
- Kronika z konce tisíciletí
- Posedlost
- Chtěla okrást lorda Blamingtona
- Dolce farniente
- Pan Marat
- Jak vejce vejci
- Monako – romaneto
- Karneval – romaneto
- Valérie a týden divů (1932) – „černý“ román, adaptace:
- Valérie a týden divů – český film (1970), v USA vyšel na DVD pod titulem Valerie and Her Week of Wonders
- Valérie a týden divů (hra) – divadelní hra, Národní divadlo / Laterna magica, režie: Jakub Šmíd, hudba: David Hlaváč, v hlavních rolích Aneta Kalertová (Valérie), Eva Leinweberová (babička Elsa), Petr Stach (Tchoř), Zdeněk Piškula (Orlík) a Filip Rajmont (Gracián)
- Anička skřítek a Slaměný Hubert, adaptace:
- večerníček – animovaný seriál pro děti, animace, výtvarník a režie: Milan Klikar, Československá televize Praha 1981
- Sexuální nocturno (1931) – příběh demaskované iluze. Dílo svou povahou zařaditelné do surrealismu, vydal v pouhých 138 výtiscích soukromým tiskem Jindřich Štyrský, který knihu hojně ilustroval. Nezval zde popisuje svou iniciaci. Do sebraných spisů se nedostalo
- Věci, květiny, zvířátka a lidé pro děti – pro děti
- Z mého života – nedokončené paměti, v toku vzpomínání Nezval dospěl až k období počátků pražského surrealistického hnutí. Vycházelo nejprve časopisecky v týdeníku Kultura 1957 a Kultura 1958, knižní vydání vycházela až posmrtně; první v roce 1959[36]
V letech 1935–1938 vydal vzpomínkové knihy, které byly i osobitou formou cestopisu:
- Neviditelná Moskva (1935)
- Ulice Git-le-Coeur (1936) – tuto prózu autor napsal už v říjnu 1935. Ohlíží se v ní na pobyt v Paříži u příležitosti konání Mezinárodního kongresu spisovatelů na obranu kultury, který probíhal v červnu 1935. Téměř celá kniha je Nezvalovým vyznáním lásky a oddanosti francouzským surrealistickým umělcům, především André Bretonovi, s nimiž v Paříži tou dobou nepřetržitě strávil zhruba tři týdny času. Kniha líčí například fyzickou potyčku mezi Bretonem a Iljou Erenburgem nebo okolnosti sebevraždy René Crevela
- Pražský chodec (1938)
Dramata
- Depeše na kolečkách (1922)
- Milenci z kiosku (1932) – inspirací strýce Sokrata byl Nezvalův prastrýc Antonín Kuchařík
- Manon Lescaut (1940) – volně inspirováno dílem Antoina Francoise Prévosta. Jedná se o jedno z nejlepších Nezvalových děl. Hlavní hrdina Des Grieux se má stát knězem, ale zamiluje se do krásné Manon, kvůli níž se knězem nestane. Později se s Manon rozchází a stává se knězem, po dalším setkání s ní jí opět podléhá. Manon je nakonec vyslána do Ameriky (za trest), ale dříve, než se tam dostane, zemře na lodi Des Grieuxovi v náručí
- Loretka (1941)
- Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou (1956) – nebezpečí atomové války, přeloženo do angličtiny, francouzštiny, ruštiny a esperanta
- Tři mušketýři – podle A. Dumase st.
- Nový Figaro
- Schovávaná na schodech (1931) – hudební komedie podle Calderónovy hry
Další díla
Dále vydal encyklopedii moderních básnických směrů. A několik literárních studií: Jiří Wolker, Karel Čapek, Josef Čapek, Jaroslav Vrchlický, Petr Bezruč atd.
Přeložil několik děl André Bretona (tvůrce a teoretika surrealismu):
- Spojité nádoby
- Co je surrealismus
- Nadja
Písně a zhudebněné dílo
Nezval psal libreta (například libreto k rozhlasové opeře Bohuslava Martinů Hlas lesa nebo Prolog z Her o Marii). Otextoval několik písní, skládal i melodie. Zhruba šest básní, vzniklých ve dvacátých letech, zhudebnil Jaroslav Ježek. Písně na Nezvalova slova zpívali Vlasta Burian, Hana Hegerová (Magnetová hora, Pocestný), písně z divadelní hry Schovávaná na schodech zpívali Helena Vondráčková či Laďka Kozderková s Milanem Drobným. Také složil několik budovatelských písní (Všichni jsme mladí).
Některé Nezvalovy básně se dočkaly zhudebnění, převážně folkovými hudebníky, ale i skladateli vážné hudby. Nejvýznamnější skladbou na Nezvalův text zůstává Sbohem a šáteček Vítězslavy Kaprálové z roku 1937, jejíž orchestrální verze byla vydána na hudebním nosiči Studiem Matouš v roce 1998 a klavírní verze Supraphonem v roce 2003. Největším projektem zůstává dílo Jana Spáleného, který ve druhé polovině 70. let 20. století zhudebnil Edisona (album Edison) a Signál času (projekty vyšly na LP v roce 1978, resp. 1979, dohromady pak v reedici na CD v roce 1997). Jitka Molavcová nazpívala Rue de la gaité s melodií Emila Františka Buriana. Štěpán Rak zhudebnil Nezvalovy básně Sloky o Praze, Píseň o vřesu a Až. Písně natočila Lenka Filipová pro pořady Československé televize, na CD vyšly v roce 2004 jako bonus na reedici alba Částečné zatmění srdce. Karel Plíhal na albu Králíci, ptáci a hvězdy (1996) zpívá Nezvalovu Píseň. Petr Ulrych pro desku Javorů Šumaři (2003) zhudebnil písně Žlutý list, Šumaři a Prosinec. Báseň Sbohem a šáteček zhudebnil Marek Doubrava se skupinou Hm... (album Plán na zimu, 2008) i Marek Eben (album Bratři Ebenové: Čas holin, 2014). Nezvalovy básně zhudebnili i tito amatérští muzikanti:
- Čtyřlístek, album Vidim to černě (1997): Black Blues
- Mour: Rue de la Gaité
- Vespol: Rokytná (album Topoly 2003), Podobenství
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Vitezslav_Nezval
