O zběhlém studentovi

Když bylo mně tak patnáct let
a když jsem ještě studoval,
začal mě náhle těšit svět.
Žel, tenkrát jsem jej špatně znal.
Jakýsi zvláštní stesk mne jal...
Rok před maturitou jsem zběhl.
Můj zvláštní stesk však trval dál.
Ó, kéž bych mu byl nepodlehl!

Když utratil jsem svých pět set,
tu jsem se na řemeslo dal.
Býval jsem postrachem svých tet
a často pod mosty jsem spal.
Čas od času jsem básně psal.
Mistr mě přes koleno přehl
a pak mi ještě jednu vťal.
Ó, kéž bych mu byl nepodlehl!

Jednou, když nakládal jsem led
a když jsem za to nedostal
svých sedm korun dvacet pět,
tu sám jsem si je z tašky vzal.
A když se se mnou strážník pral,
když málem pod autobus vběhl,
já jsem ho, hlupák, litoval.
Ó, kéž bych mu byl nepodlehl!

Poslání:
Dával jsem občas, občas bral,
a ač jsem se dost dlouho střehl,
přece se ze mne tulák stal.
Ó, kéž bych mu byl nepodlehl!

- 100 sonetů zachránkyni věčného studenta Roberta Davida -

O její vznešenosti

Když ještě nedávno jsem neměl potuchy,
že žije na světě kdosi mně tolik blízký,
který mne napojí z alabastrové misky,
když ještě nedávno jsem chodil bezduchý

a když jsem trpíval prudkými výbuchy,
výbuchy zoufalství, krutými vodotrysky,
když ještě nedávno jsem cítil, jak jsem nízký,
když jsem si liboval v své roli ropuchy,

tys pro mě hledala utěšující knihy,
bělostná rusálko, které se děsí pihy,
tys pro mě hledala písně a obrazy,

ty jsi se učila snášeti pro mě hoře,
ty jsi se učila voněti k mandragoře
pro stoický svůj klid a pro mou extázi.

- 70 básní z podsvětí na rozloučenou se stínem věčného studenta Roberta Davida -

Balada kritikům

Ne, ne, už nemusím se bát,
že budu vámi odhalen.
Skončil jsem dílo (špatné snad),
však skončil jsem je přece jen.
Můžete si mne vypátrat!
Co chtěl jsem, už se podařilo.
Už se mi nemůže nic stát.
Nač soudit mě? Suďte mé dílo.

Že jsem vás, kritikové, zmát?
Že mnohý z vás byl napálen,
když začetl se do balad,
z nichž čpělo to jak z kořalen?
Proč? Že snad básník špatně zvlád to,
o čem se vám sotva snilo?
Nepřišel jsem se s vámi rvát.
Nač soudit mě? Suďte mé dílo.

Nemínil jsem si s vámi hrát
na slepou bábu. Karty ven?
Ač poezie nesmí lhát,
smí zůstat básník zahalen.
Nechte mne. Ať jsem stár, či mlád,
ať si mám třeba přes sto kilo,
ať měl, či neměl jsem kde spát
- nač soudit mě? Suďte mé dílo.

Poslání:
Ať měl jsem nebo neměl hlad,
ať se mi hůř či lépe žilo,
ať nosím ten či onen šat -
nač soudit mě? Suďte mé dílo.